Listopad 2008

Strawberry future - kapitola 9.

30. listopadu 2008 v 15:04 Strawberry Panic
Dveře se zavřely a chodby Strawberry Dorm utichly. Jediná dívka zde nezbyla, jen vítr byl slyšet za okny. Byly Vánoční prázdniny. Za okny stále padal sníh a snášel se na školní pozemky. Bílé závjeje přikryly střechy dívčí koleje. Jezero zamrzlo. Nebe bylo pošmourné a jen samota vyplňovala všechen prostor. Nebylo však nikoho, na koho by její tíha dolehla. Bez lidí kteří byho ho měřily, jako by se čas ztratil do neznáma.

,,Nagisa-chan! Co prázdniny?" ,,Tamao-chan! Jak se má rodina?" ,,Hikari-sama! Jak ses měla?" ,,Akeshi-chan! Co dárky?" ,,Melody-chan! Pekly ste s Takarou-chan cukroví?" ,,Takaro-chan! Zboraly ste přes Vánoce dům?" ,,Lolo-chan! Jak sis zalyžovala?" ,,Mari-chan! Díky za Vánoční přání!" ,,Mikoto-chan! Dostala si k Vánocům ty nový botičky?" ,,Shiory-chan! Těšila ses zpátky?" ,,Kon-chnan! Díky za dárek!" ,,Takimo-san! Tak ráda tě zas vidím!" ,,Lifaeno-san! Ztýzkalo se nám!"

Dívčí smích se opět rozléhal na Astrea Hill. Byly slyšet rozjařené hlasy a jejich ozvěna se znovu rozléhala po chodbách. Vánoční prázdniny skončily a děvčata se vrátila zpátky do školy. Vesele se teď vítaly na chodbách, objímaly a sdělovaly si své zážitky z oné doby co se neviděly.

,,Nagisa-chan!" Melody se rozeběhla směrem k Nagise a málem ji povalila na zem když ji objala. ,,Melody-chan? Jask ses měla?" ,,No galakticky! Představ si, přivezla sem sbou cukroví! Ale né aby sis myslela že jsem ho přinesla ne čajovou párty! Já nikdy!"

,,Akeshi-chan! Přes prázdniny jsem vymyslela novou sestavu! Musím ti jí ukázat! Mám totiž novou písničku a už jí umim skro i zahrát!" ,,Super Lolo-chan! Promiň ale teď musim za Tamao-chan, tak zatim ahoj!" ,,Jasně, mě to nevadí..."

,,Mikoto-chan!" ,,Shiory-chan! Přivezla sem ti z prázdnin oříškovou čokoládu! Máš radost?" ,,Mikoto-chan! Si skvělá! Ale... slib mi že jí sníme spolu!"

,,Ráda vás opět vidím Mari-senpai!" ,,Kon-chan!" Mari neváhala a pevně stiskla Kon v náručí. ,,Mari-senpai..." Kon se zašervnala a štěstím se jí rozbušilo srdce.

,,Hikari-san!" ,,Yayo-chan! Ztýskalo se ti po mě?" ,,Po tobě? Po tobě vždycky ty moje Etoile!"

,,Ahoj Takimo-san!" ,,Takaro-chan? Ahoj, jak se máš?" ,,Mám se dobře." ,,Chtěla jsi mi něco?" ,,Chtěla sem ti jen říct, že bych ráda uklidila váš pokoj, než tam stačíte nadělat bordel!" ,,Že ty ale umíš hned po Vánocích takhle potěšit..."

,,Lifaeno-chan! Jak se daří? Užila sis Vánoce?" ,,Tsubomi-chan! Ahojky, jo užila a ty?" ,,Dostala sem fakt úžasný dárky! Musim ti o nich říct, dostala sem nový- Lifaeno-chan! Ty mě neposloucháš! Kam se pořád díváš? Koho vyhlížíš?"

Všechno se vrátilo do starých kolejí. Škola opět začala a s jejím začátkem přišly i testy a zkoušení. Nagisa a Tamao dál pořádyly noční čajové párty, Mikoto a Shiory se každou přestávku dál cpaly oříškovou čokoládou, Akeshi a Melody se pořád hádaly a znovu usmiřovaly, Takara s Lolou spolu každé odpoledne vymýšlely nové a nové sestavy, Takima každý večer opět sama postávala na útesu a sledovala vlny narážející do skály, Kon každý den chodila s nadějí uklízet do Mariina pokoje a Mari ji každý den netrpělivě očekávala, Lifaena osaměle sedávala u klavíru a hrála stále tu samou písničku... Lillium - vše bylo jako dřív. Až na jednu věc, která měla spestřit stále se opakující koloběh dne ve Strawberry Dorm...

,,Vítám vás na tom to zasedání ohledně přípravy každoročního představení na největší kulturní festival dívek ze Strawberry Dorm!" Etoile domluvila a dívky se posadily. Etoile - Konohana Hikari - pokračovala: ,,Pro tento rok byla na dobu pořdání festivalu vybrána zima. Začneme s výběrem dramatu pro tento rok, máte někdo nějaké návrhy?" Prezidentka školy St. Le Rim zvedla ruku. ,,Ano, Kizumo-san?" Předala ji Etoile slovo. ,,V repertoáru divadla Strawberry Dorm jsou tyto tři hry: La Traviata, The Phantom of the opera a Carmen. La Traviata a The Phantom of the opera byly hrány poslední dva roky a proto bych dala přednost Carmen!" ,,Zvlášť pokud vezmeme v potaz jaký sklidila před třemi lety úspěch." Přidala se ke Kizumě Remon - její první viceprezidentka. Kagome - její druhá viceprezidentka se podívala kamsi pod stůl, jako by se ptala na názor někoho dalšího, pak zvdla hlavu a řekla: ,,Souhlasím s Kizumou-sama." Etoile se podívala na Yayu a ta jen pokrčila rameny. ,,Máte někdo jiný návrh?" Zeptala se a otočila se k dívkám ze St. Miatoru. Miatorská prezidentka zvedla ruku. Etoile kývla hlavou na znamení že má slovo a Nagisa - prezidentka St. Miatoru se postavila. ,,Změnmě repertoár!" V místnosti se ozval šum a všechny dívky se po sobě ohlížely a šeptaly si. ,,Nagisa-san, tento repertoár je tradční již po spostu let! Tohle bych od prezidentky St. Miatorské dívčí akademie - školy tak dbající na tradice nečekala!" Hikari se dívala na Nagisu s údivem v očích. ,,Etoile má pravdu, tohle je tradice!" Připojila se k Hikari Kizuma. ,,Zaveďme novou tradici!" Po těchto slovech všichni ztichly a otočily své pohledy k Nagise. Ticho prořízla až miatorská viceprezidentka Suzumi Tamao. ,,Dlouho jsme vybíraly novou hru a chtěly jsme aby to bylo něco nového, ale stejně tak jsme chtěly aby to byla zrovna jako Carmen opravdová klasika. Navíc jsme braly ohled na to v jakou dobu je tento rok festival pořádán. Vbraly jsme Sněhovou královnu!" Po tomto proslovu se ticho ještě prohloubilo. Kizuma zvedla ruku. ,,Ano?" Obrátila se k ní Hikari. ,,Etoile-sama, já..." Nagise a Tamao se zatajil dech. ,,... jsem pro!" Nagisa a Tamao se po sobě udiveně podívaly. V tom se zvedla i Remon. ,,Pro!" Kagome ji následovala. ,,Pro!" Na to se všechny otočily k Etoile. ,,Myslím že máme novou hru pro náš kulturní festival."

SB Madame Lei

28. listopadu 2008 v 11:17 Spřátelené blogy
Tak Lei tenhle diplom sem dělala o výpočetce a málem sem dostala 5 za práci v hodiněXd mám moravce a nechci vidět co by se dělo kdybychom měli toho vašeho vlkodlaka!
Blog Madame Lei najdete Madame Lei.


SF couples

24. listopadu 2008 v 19:54 Strawberry Panic
Akeshi a Lola:
Youthful Yuri kiss


Mari a Kon:
Yuri hug
Melody a Lifaena:
Shizuma a Nagisa!!!:
http://static.flickr.com/54/131928875_4c56d509dd_o.jpg

Strawberry future - kapitola 8.

23. listopadu 2008 v 22:09 Strawberry Panic
,,Mikoto-chan, musím ti něco říct." Mikoto se otočila na Shiory s tázavým pohledem. Najednou však zazvonilo a všechny dívky se posadily do lavic a vyndaly si sešity a učebnice literatury. Musím jí to říct. Nesmím to dále odkládat. Shiory otevřela svou učebnici a ohlédla se na Mikoto. Musí to vědět. Hned po hodině jí to řeknu. Dveře se otevřely a do třídy vstoupila profesorka. Třída se postavila. ,,Dobré ráno třído." ,,Dobré ráno paní profesorko." ,,Posaďte se. Než začneme s výukou, ráda bych vám připoměla, že dnes večer je na školních pozemcích oslava u příležitosti 170. výročí založení Strawberry Dorm. A nyní si otevřete učebnice na straně 548. Slečno Tamekaze, mohla by ste přečíst první odstavec?" Mikoto začala předčítat, co čte však nevnímala. Nejspíš mi chce říct že... že... že ona mou lásku neopětuje! Jak jsem si jen mohla myslet že by mě mohla mít ráda? Nikdy nic nenaznačila... ani slovy, ani činy, ani jediným pohledem. Ona mě nemiluje! Chce mi jen říct... NE!

,,Hej Konikele-chan! Nezapomeň že dnes musíme jít uklízet starším studentkám St. Miatoru!" Takara se nakláněla ke Konikele a šeptala tak aby ji profesorka neslyšela. ,,Ale proooč?" Začala Konikele remcat. ,,Mě se nechce..." ,,To je tradice! Tak buď tak laskavá a nech si ty hemzy! Já taky nejsem zrovna uklízecí typ, ale tradice jsou tradice a tradice se musí dodržovat! Akademie St. Miatoru si zakládá na tradicích!" ,,No joo no jooo..." ,,Doufám že výš, ke komu máš jít? Nestratila si doufám ten papírek?" ,,Neboj!" Konikele se chvilku štrachala v tašce a pak vytáhla zmačkaný kus papíru. ,,Tamekaze Mikoto a... Tsubaki Mari."

Ozval se zvonek a děvčata vyšly ze třídy a dveře se zavřely. V učebně zůstaly jen Shiory a Mikoto. Nastalo hrobové ticho. Mikoto se sevřely všechny vnitřnosti. ,,Shiory-chan, já vím co my chceš říct, já... já..." Dál už nemohla pokračovat. Shiory přistoupila blíže k Mikoto. ,,Mikoto-chan, chtěla jsem ti jen říct..." A najednou jakoby se všechny barvy rozjasnily a slunce se opět rozzářilo: Shiory Mikoto políbila! Mikoto se jen zatajil dech. Tohle nečekala. Opravdu Shiory chtěla už od začátku udělat tohle? To Mikoto nevěděla amožná to ani Shiory sama nevěděla. A snad se to ani nikdy nedozvíme. Náhle se Shiory od Mikoto zas odtáhla. ,,...jestli by jsi nešla na tu slavnost večer se mnou?"

Lifaena stála u okna a dívala se na děvče s krásnými vlasy svázanými růžovou mašlí, jak vesele pobíhá po školních pozemcích. ,,Melody..." Zašeptala. Vrátily se jí opět vzpomínky jak onu dívku líbala, jak se ji dotýkala a hladila po jejích jemných vlasevh, jež teď venku cuchal vítr, jak se ji dotýkala. Lifaeně se z oněch vzpomínek divoce rozbušilo srdce.

Klop klop. Mari otevřela dveře. ,,Dobrý den. Jsem Sumire Konikele a přišla jsem vám uklízet pokoj!" Vypadlo z děvčátka se zástěrkou a koštětem v ruce. ,,Ahoj! Já jsem Tsubaki Mari. Ráda tě poznávám." Konikele strnula pohledem na oné dívce a nedokázala od ní odvrátit oči. Ta je krásná! ,,Půjdeš tedy dál?" ,,Ha - hai!" Konikele, která jako by se probrala s tranzu sebou náhle trhla a vstoupila do pokoje. Věděla že by se měla dát do úklidu ale její myšlenky se upínal jen k té dívce co teď stála vedle ní. ,,Chceš s něčím pomoct?" Zeptala se jí ochotně Mari. ,,Ne, děkuji Tsubaki-senpai." ,,Stačí Mari." ,,Hai!" Konikele začala zametat pokoj a přitom pořád přemýšlela o té překrásné tmavovlásce. Jak se ale nemohla vůbec soustředit, náhle zakopla o učebnic která ležela na zemi a spadla na zem. Pocítila strašnou bolest, když sebou praštila o tvrdou zem. Proč jsem tak nešikovná? Božínku co si teď o mě Mari-senpai pomyslí?Zůstala ležet na zemi a uvažovala jestli si něco nezlomila. Otevřela oči a uviděla Mari jak s nad ní sklání. Všechna bolest jakoby náhle utichla. ,,Nestalo se ti něco?" Mari se dívala do krásných hnědých očí oné dívenky a nakláněla se k ní víc a víc. ,,Jsem v pořádku..." Zašeptala ohromeně Konikele. Mari byla jen pár centimetrů od ní. Konikele jakoby bušilo srdce na poplach. Je tak překrásná! Mari pohladila Konikele po tváři a ta měla pocit jakoby se jí snad tep stokrát zrychlil, takový pocit nikdy nezažila a přála si aby ta chvíle trvala věčně. Když v tom najednou se otevřely dveře. Mari se prudce zvedla od Konikele. ,,Mikoto-chan?" ,,Ahoj Mari-chan!" Pozdravila vesele Mikoto, která měla až nebezpečně dobrou náladu. ,,Tohle je Sumire Konikele, přišla aby nám uklízela pokoj." Řekla Mari a natáhla ke Konikele ruku aby jí pohla opět vstát. ,,Sumire?" Podivila se Mikoto. ,,Hai!" ,,Stejně jako Shiory..." ,,To je moje sestra!" Vypískla Nadšeně Kon. ,,Vážně?" Mikoto se jaksi podivně usmála a zkoumavě si Konikele prohlížela. ,,To mi připomíná že už bych měla zase jít..." Mikoto popadla jednu z knih, jenž ležela na posteli a zase se obrátila ke dveřím a vyběhla z pokoje. Mari se ještě chvilku dívala na dveře a uvažovala, co to vlastně mělo být. ,,Už... už bych taky měla jít." Vykoktala nejistě Konikele a taky se obrátila ke dveřím, přesto že si přála zůstat tu s Mari. Když už byla ve dveřích ozvalo se za ní: ,,Konikele-chan, neshtěla by si jít se mnou na tu slavnost?" Konikele náhle byla celá radostí byz sebe. ,,Hai!"

Melody stále vesele pobíhala po školních pozemcích, jelikož právě byla zasažena onou nemocí, již její sestra tak trefně říkávala "běhavka". Kdyby ji snad někdo viděla jak pobíhá bezdůvodně sem a tam a neznal ji, snad by si myslel, že je šílená a dost dobře by si to nejspíš myslel i kdyby ji znal... Melody se chtěla opět otočit a běžet zpátky, když v tom náhle se zarazila. ,,Lifaena-san?" Melody se náhle rozproudila krev v žilách a pocelém těle se jí začal rozlévat ten zvláštní pocit jenž sama neuměla pojmenovat. ,,Melody-chan, půjdeš se mnou na slavnost 170. výročí Strawberry Dorm?" Melody se štěstím rozzářily oči. Jakoby pochybnosti včerejší noci byly znenadání pryč. ,,Ráda!" Lifaena se usmála. ,,Budu na tebe čekat." Řekla, otočila se a vydala se směrem zpátky. Melody tam stála a dívala se jak odchází. Měla pocit, že se jí rozkočí srdce. Zničeho nic se však otočila a rozeběhla se a pak se znovu otočila a zase a zase běhala sem a tam, celá šťastná pobíhla po školních pozemcích a vypadalo to, že se snad nikdy neunaví...

,,Akeshi-chan, půjdeme na tu slavnost spolu?" Lola se s nadějí v očích dívala na Akeshi a doufala že snad tentokrát... ,,Promiň Lolo-chan, ale já už jdu s Tamao." ,,Aha..." Vypravila ze sebe zklamaně Lola. ,,Nevadí to to?" ,,Né vůbec, to... to je v pořádku."

Takima stála na útesu, daleko od školy a dívala se jak vlny naráží do kamene. Vzpomínal na onen den a přála si být co nejdál od toho to místa. Vítr šuměl kolem a ta i jediné slovo zazněné do ticha se rozplynulo... Gomen

Melody kterou již kupodivu přešlo běhání tam a zase zpátky se teď procházela po škole. V ruce držela kapitána Tlapku a ptala se ho, jestli zná Medvídka Pů dobře a jestli ho má pozvat na nedělní čaj. ,,Vážně? To jsem nevěděla. A máte ho hodně v oblibě kapitáne? Páni... to jsem vážně netušila! A má vůbec rád čaj?" Snad by snad stačila i domluvit let kosmickou lodí s Medvídkem Pů jako velícím důstojníkem a čajovou párty ve vedlejší galaxii, kdyby náhle nezaslechla hlasy z místnosti, kolem které procházela a nezastavila se. ,,Slyšíte to také kapitáne?" Melody se podívala směrem k místnosti, z níž ony hlasy vycházely a spatřila že dveře jsou pootevřené. ,,To je přece... Lifaena!" Zašeptala a potichoučku se k těm dveřím rozeběhla. Opatrně nahlédla dovnitř a náhle jakoby ztuhla. Spatřila Lifaenu a Tsubomi - její spolužačku - jak stojí na proti sobě a... ,,Nikoho nemiluji víc než tebe!" ,,Ty jsi moje jediná láska!" Melody ztuhla. Nemohla tomu uvěřit. Lifaeno! A já myslela že mě máš ráda... Proč? Lifaeno! Lifaeno... Z očí ji vytryskly slzy. Nemohla už tam dál zůstat, rozeběhla se a utíkala chodbou dál a dál. Když doběhla ke svému pokoji, rozrazila dveře a vrhla se s pláčem na postel. Hlavu zabořila do polštáře a byly slyšet jen hlasité a srdceryvné vzlyky. Kapitán Tlapka zůstal ležet na zemi. Melody se dál a dál zalykala pláčem a nemohla přestat. Nemohla pochopit, co se to vlastně stalo, ani proč to tak strašně moc bolí... Náhle však ucítila něčí ruku, jak ji hladí po vlasech. Zvedla hlavu a uviděla svou malou sestřenku. ,,Takaro? Co tady děláš?" ,,Co bych tu dělala, uklízím tvůj bordel!" Teprve teď si Melody všimla, že má kolem pasu uvázanou zástěrku. ,,Co pak se ti stalo Mel?" Takara se na ni soucitně dívala svýma velikánskýma tmavýma očima a dál ji jemně hladila po vlasech. Melody se nezmohla na jediné slovo a znovu se rozbrečela. ,,Chci být sama!" Dostala ze sebe po chvíly. Takara věděla že nic nenadělá. Políbila ji na tvář, vzala ze země kapitána Tlapku, položila ho vedle ní a nechala Melody s jejím trápením osamotě.

Mezitím v oné místnosti
,,Tsubomi-chan! Má to být Ty jsi moje jediná A OPRAVDOVÁ láska! a ne jen Ty jsi moje jediná láska! Ty se to snad nikdy nenaučíš!" Kizume vypadala že by po Tsubomi nejraději něco hodila. ,,Ty jedna líná lemro! Kvůli tobě to nikdy nezahrajem!" Přidala se Chiyo a založila si ruce. Lifaena se mezitím ohlédla ke dveřím, jakoby snad něco slyšela... Kizuna mezitím vesele mlátila hlavou do tabule a snažila se uklidnit, aby Tsubomi neuškrtila. Kagome která seděla na lavici a celé to pozorovla se podívala na svého medvídka (mimochodem dalšího velkého přítele kapitána Tlapky) a zeptala se ho: ,,Co si o tom myslíš Percivale?" Chvíly se na něj dívala a pak zařvala na celou místnost: ,,Percival si myslí že Tsubomi je zabedněná lama a nikdy se tu roli nenaučí jaká je to škrkna!"

Takima se procházela sama lesem a nad hlavou se jí pomalu začaly rosvěcet hvězdy. Všude bylo ticho a byly slyšet jen její kroky. Vzpomínala na časy, kdy touto cestou nechodívala sama. Gomen, gomen, gomen!

Melody vzpomínala na všechny její něžné polibky a horké dotyky, viděla před sebou jak k ní natahuje ruku aby jí pomohla, nemohla z hlavy dostat tu melodii z onohe dne kdy spolu seděly u klavíru společně hrály... Myslela jsem že... že... že... Hlavu opět zabořila do polštáře a otřásala se potlačovanými vzlyky.

Jak mile Takara vešla do pokoje, hodila koště do prostřed místnosti a svalila se na postel. Chjooo... Už se nemůžu dočkat až budu starší a někdo mi bude taky uklízet můj binec! Tak tam tak chvíli ležela a zevlovala (kdo neví co je zevl je lama), dokud se jako velká voda nevřítila do místnosti Konikele. ,,Ňáká splašená ne?" ,,Co děláš Takaro-chan?" ,,Nic ale zabere to celej den..." ,,Představ si to Takaro-chan, mám úžasnou novinku! Musím ti to říct! Mari-senpai chce abych s ní šla na tu slavnost! Já sem tak šťastná Takaro-chan! Když ona je tak krásná a milá a úžasná! Sem štěstím bez sebe! Už ale musím zas jít!" Dveře se zabouchly a Takara na ně zůstala jen zírat. Chvilku jí trvalo než jí došlo co se v těch třiceti vteřinách vlastně stalo, pak si sedla na postel a založila si ruce. ,,Mě to ale přece vůbec nevadí! Proč by mi to mělo vadit, že tam musim jít sama? Vůbec mi to nevadí... Ale vůbec! Proč taky? Že se tam budu úplně sama nudit? Nikdy! Vždyť já sem úplně v pohodě. Na mě neberte ohledy..."
Lola šla sama po chodbě a tiše vzlykala. ,,Tamao, Tamao, Tamao! Nikdy já!" Byl už večer a všichni se již chystali na slavnost. Lola si to dál smutně vykračovala po chodbě dokud za sebou neuslyšela kroky a nezastavila se. ,,Héj Lolo-chan! Vypadáš to ale zas jednou hrozně nadšeně... Jak tě tak pozoruju, můžeš se přidat do klubu!" ,,Melody-chan? Takaro-chan?" ,,Jsi sama?" ,,Ne, mám stádo neviditelných koček... Jo sem." ,,Jestli chceš, můžeš jít s náma!" Lola se uslzenýma očima podívala na Melody a Takaru která s jí držela za ruku. ,,Nejsi jediná kdo má trápení... Půjdeme na tu slavnost společně! Oslava u příležitosti 170. výročí založení Strawberry Dorm - to bude pařba!" Melody na táhla volnou ruku k Lole, ta se neudržela a přes všechny ty vzlyky se rozesmála a chytla se nabízené ruky.

Lifaena stála a vyhlížela Melody. Kde je? Co když nepříjde? Proč tu ještě není? Pak ji uviděla. ,,Melody-chan?" Viděla ji jak se drží za ruku se dvěma jinými dívkami a směje se. Proč nejde za mnou? Vždyť jsme se domluvily! Co když mě neviděla? ,,MELODY-CHAN!" Melody se ohlédla směrem k Lifaeně a uviděla ji. Lifaena se šťastně usmála a chtěla ji vykročit na proti, když v tom... Melody se oči podivně zaleskly a na tváři se ji ojevil zvláštní výraz. Pohodila dlouhými vlasy a odvrátila se od Lifaeny. Proč? Proč nejde za mnou? Co se stalo? Viděla Shiory jak šťastně objímá Mikoto, Tamao jak za sebou se smíchem tahá Akeshi, Konikele jak radostně přistupuje k Mari a jak k ní obnivně vzhlíží, Shiory jak šťastně objímá Mikoto... Ona mě nemá ráda! Lifaeně se na tvářích zaleskly slzy. V tom okamžiku pocítila však na tvářích i něco jíného, něco studeného... Sníh! Vločky se snášely k zemi a dopadaly na vlasy dívek ze Strawberry Dorm. I obloha plakala.

Strawberry future - přehled postav

20. listopadu 2008 v 22:05 Strawberry Panic
Strawberry future je povídka která volně navazuje na anime Strawberry panic jehož recenzi a popis děje najdete zde. Náš příběh se odehrává o dva roky později když je Nagise, hlavní hrdine SP 17 let a je v předposledním ročníku. SF začíná u maturitní zkoušky, těsně před volbou nových Etoile, ale pak se vrací o rok a půl do minulosti, k věcem které se odehrály před tím. Objevují se zde jak staré tak nové postavy a jestli máte rádi Shizumu, dočkáte se!

Tady jsou uniformy: horní - St. Miator , uprostřed - St. Spica, dole - St. Le Rim



Tady je přehled nových postav v SF:

Hitoride Akeshi
15 let
Škola: St. Miator
Povaha: Je oblíbená a chytrá, ale má svá tajemství a kolem ní je vždycky spousta tajmství a proto je budí tolik zájmu. Je s ní legrace a ráda se směje, ne pořád, ale ráda. Žije však v tak trochu jiném světě, i když se zdá pořád přítomná a realistická a to je další z jejích tajemství... Ráda čte, i když se na to nezdá. Je však také v mezích dost vážná a nikdy nebrečí.
Vztahy: Na začátku příběhu je zamilovaná do Tamao a její nejlepší kamarádkou (snad i něco víc)
je Lola. Nejradši ze všech (doufám!) má však svojí sestřičku Melody, i když jí to neříká, znamená pro ni všechno (snad). Na škole je také její malá sestřenka Takara. Je snad jediná s maldších dívek která jí neřipadá otravná a se kterou je i ráda. Nemá jinak ráda malé uječené děti a proto ji mladší ročníky dost prudí...

Hitoride Melody
14 let
Škola: St. Miator
Povaha: Je to malá princeznička s medvídkem a tak trochu (dost) spratek, ale nikdy si nic nedovolí k těm k nimž má úctu a snaží se být pořád na všechny hodná a proto ji mají ostatní ráda, je veselá a dělá permanetní poprask. Má však odvahu a svou hrdost, ctí tradice a je to opravdová princezna! (Princezny sou vždycky spratciXD)
Vztahy: Nejradši ze všech má svou starší sestru Akeshi, pro kterou by udělala úplně všechno! Pořád ale doufá že i ona jí má tak ráda. Na začátku se seznámí s dívkou jénem Lifaena do které se byť snad nevědomky panicky zamiluje. Ráda si hraje se svou sestřenkou Takarou /fakt sme sestřeniceXD/ a má jí taky moc ráda. Její nejlepší kamarádkou je Takima, která v ní budí úctu a respekt.

Hitoride Takara
12 let
Škola: St. Miator
Povaha: Veselá a střelená! Stajně jako Melody dělá poprask a né že by jí to nešlo! Je hodně oblíbená protože je vtipná, temperamentí a pořád hodná a upřímná. Nezdá se ale ví víc než bys te do ní řekli, všimne si věcí, které ostatní nevidí a proto je významnou hybatelkou událostí.
Vztahy: Nejradší ze všech má Melody a proto se dost často hádá s Akeshi ale i tu má tak moc ráda a proto se vždycky na konec schodnou. Její nejlepší kamarádkou je Konikele.

Namikaze Lifaena
14 let
Škola: St. Spica
Povaha: Lifaena ve všech kolem vzbuzuje repekt, protože je tak klidná, vyrovnaná, má nad vším nadhled a je v ní kouzlo, které nelze pojmenovat ale má obrovskou sílu. Dělá však i věci, které byste do ní neřekli: i ona je střeštěná a je s ní spousta srandy když na to příjde a to z ní dělá úžasnou bytost jako z pohádky. A proto je táké nejoblíbenější dívkou v St. Spica. Svoje nálady na sobě nedá znát. Dokáže ostatním dokonale naslouchat a je velice chápavá.
Vztahy: Lifaena na začátku školního roku seznámí se studentkou St. Miatoru - Melody. Něco ji k ní stále táhne a jednou když jsou si blíž než je běžné, uvědomí si váhu svých citů k ní. Jsou tu však její spolužačky ze St. Spica - Tsubomi - její spolužečka a spolubydlící je do ní zamilovaná e nehodlá se jí jen tak vzdát!

Hiroshi Takima
15 let
Škola: St. Miator
Povaha: Takima je tajemná a záhadná, čímž ve všech vzbuzuje úctu a respekt, někdy snad i strach. Je to samotářka, což ji dělá ještě tajemnější. A navíc je tu její podivná, neobjasněná a temná minulost. I když je oblíbená a vážená, všichni si od ní drží odstup.
Vztahy: Její nejlepší kamarádkou je Melody a to pro její neodbytnost se kterou jí neustále chce pomáhat a má neustále energii na to aby jí dávala na jevo co pro ni znamená a nevadí jí jak si od ní ostatní raději drží odstup. Ke všem je však milá a když je potřeba pomůže, proto ji mají její spolužačky rády a to i přes to jak tajemně a chladně na okolí působí.

Nekoame Lola
15 let
Škola: St Miator
Povaha: Lola nikdy nemá zlé úmysli a všem podá pomocnou ruku a nedokáže nenávidět. Ale je blondýnka... tělem i duší! Je sportovní typ, miluje hudbu a ráda tancuje. Má svůj styl a za tím si stojí. Nenechá si nic sebrat. Občas však u ní blonďatost překračuje povolenou úroveň ale díky její dobré duši není možné mít ji nerad.
Vztahy: Miluje Akeshi ale nedokáže ji sdělit své city. Ráda má také její mladší sestru Melody, díky její věčné dětské naivitě a dobré duši. Kamarádí se s Shiory. která pro ni moc znamená kvůli pomoci za kterou jí je neskonale vděčná, i když to jako blondýnka nepřízná.

Tsubaki Mari
15 let
Škola: St. Miator
Povaha: Mari je neustále plní energie aby dělala hlouposti které vždycky všechny tak pobaví a je ke všem hodná a upřímná. Ale i v ní je kdesi hluboko, něco velice temného. Proto si k ní jen málo kdo dovolí něco víc. Je však hlavně opravdová kamarádka a málo kdy ztratí svůj optimismus a věčný veselý úsměv. Je tak trochu malá střelenka.
Vztahy: Její nejlepší kamarádkou je Mikoto a to se nezmění a ona bude vždy na prvním místě. Zamiluje se však do mladší studentky jménem Konikele. Kamarádí se s její starší sestrou Shiory a s ostatními miatorskými dívkami.

Tamekaze Mikoto
16 let
Škola: St. Miator
Povaha: Mikoto je spolehlivá a ke všem spravedlivá. Má však odvahu a hrdost. Vždy se snaží zachovat správně. Nenechá si však brát své sny a řídí se jen vlastní hlavou, nenechá sebou manipulovat a umí překonat všechny zábrany. Je klidná a nenechá se vytočit. Věci má pod kontrolou a pokud se její kontrole omylem vyhnout nenechá se vyvést z míry.
Vztahy: Nadevšechno je u ní Mari a nikdy by ji nezradila. Je tu však i Shiory, kterou Mikoto miluje a která je její velká láska už od prvního ročníku. Po čtyřech letech už se všyk nenechá ničím zastrašit a její lásku nic nezastaví. Ostatní Miatorské studentky má také ráda a jsou jejími kamarádkami.

Sumire Shiory
16 let
Škola: St. Miator
Povaha: Je spolehlivá a dá se jí vždy důvěřovat. Nikoho by nezradila a to z ní dělá výjmečnou a obdivuhodnou dívku. Je rozvážnější než ostatní. Je velice inteligentní a vnímavá. Navíc každému dokáže pomoci a umí dobře řešit obtížné situace. Ostatní ji mají rádi proto jak je hodná a chápavá a je na ni vždy spoleh. Je nekonfliktní, s niým se nehádá a je přívětivá. Má ráda oříškovou čokoládu.
Vztahy: Má mladší sestru Konikele, které vždy pomůže a nenechá ji nikdy samotnou. Mikoto má víc než jen ráda a dokonce si tuto skutečnost i dokáže připustit. Ostatní ji mají rádi a se všemi dobře vychází. Její kamarádka je Lola, které pomhla když byla sama a smutná.

Sumire Konikele
12 let
Škola: St. Miator
Povaha: Konikele je snílek a tak trochu potřeštěná. Zdá se dospěleší než je ale to je jen klamné zdání. Má velkou fantazii a pořád by vymýšlela nesmysly. I přeze vše co svým neohrabaným chováním a netaktností způsobí je hodná a doopravdy neumí ublížit. Neumí skrývat své city, ničeho se nebojí i když by měla a má velkou odvahu. I když něco provede, vždy dá všechno do pořádku a v tom je její velká přednost.
Vztahy: Její nejlepší kamarádka je Takara a ráda si sní hraje. Zamiluje se však do starší miatorské studentky Mari a proti těmto citům si neví rady. Nejradši má svou sestru Shiory na kterou se pořád upíná.

Strawberry future - kapitola 7.

14. listopadu 2008 v 22:27 Strawberry Panic
Na Astrea Hill posvátné místo které je sídlem tři dívčí školy: St. Miator, St. Spica a St. Le Rim a kde stojí kolej společná dívkám ze všech tří škol Strawberry Dormitory se snesla noc. Svítil měsíc a nebe bylo bez mraků, byla to přeně taková noc která je plná kouzelných snů...

Nagisa ležela v posteli s otevřenýma očima a její myšlenky se pořád vraceli k onomu jménu napsanému na okraji stránky učebnice chemie.

Tamao stejně jako Nagisa nespala. Přemýtala o nadchízejcím dnu a dívce se kterou ho chtěla strávit tak jako ty předcházející, o dívce která se tak moc podobala její spolubydlící.

Hikari měla na polštáři položenou hračku - malého bílého koníka, rukou j´ho hladila po hřívě a vzpomínala na tu co koně tak milovala.

Lifaena spala a zdál se jí sen o dívce která utíkala před motýli a o medvědí armádě.

Akeshi se ve snu viděla plačící světlovlasou krásku a kočíčí hřbitovy.

Lola seděla na postely, pozorovala spící Akeshi a sama sebe se ptala : proč Tamao? Proč né já? To jsem o tolik horší?

Konikele s Takarou se spolu ruku v ruce tajně procházely po ztemnělých chodbách Strawberry Dormitory a doufaly že potají opravdové duchy.

Mari a Mikoto společně seděly na jedné postely a Mari vyprávěla strašidelné příběhy, Mikoto ji však vůbec nevnímala protožejejí myšlenky patřili jiné dívce.

Shiory stála u okna a vzpomínala na událost tohoto odpoledne. Pořád a pořád se jí vracela vzpomínka na to jak se s Mikoto jejich rty spojily a na to jak její tělo zalila horkost... (Opět připomínám že nejde o polévání vařícím čajem ani písmenkovou polévkou či jinou vroucí tekutinou.)

Stajně jako Shiory i Melody vzpomínala na onen pocit horkosti (znovu podotýkám že nejde o opaření z nedostatku pozornosti). Stále se v myšlenkách vracela k tomu jak cítila Lifaeniny dotyky, neustále se jí vybavovaly její polibky, pořád před sebou viděla její modré a tajemné oči jak se na ni dívají. Ani jedna z dívek, Melody ani Shiory, nevěděla co vlastně doopravdy cítí a co si má myslet. Melody přikaždé vzpomínce na to co se stalo v oné skříňce se rozechvěla jak strachem tak vzrušením. Co todělám Vždyť tohle je špatně! Takhle to být nemá! Ale proč mě jen pomyšlení na ni tak rozechvívá? Co to pro všechno na světě dělám? Tohle přeci nejde... Ale proč mě to k ní za každou cenu tak táhne?

Takima seděla u psacího stolu a psala dopis. Po chvíly odložila pero, vložila dopis do obálky a zandala si ho do tašky. ,,Dobrou noc Melody-chan." ,,Dobrou noc Takimo-san." Takima pohladila Melody po vlasech a sama si šla lehnout. Ještě jednou se podívala na svou tašku kam před chvíly dala onen tajemný dopis a usnula.

Na Astrea Hill odbila půl noc.

Strawberry future - kapitola 6.

12. listopadu 2008 v 21:16 Strawberry Panic
Předem upozorňuji že scénku MelXLif sem nepsala já ale Akeshi páč psát scénky o sobě je až mo těžký a tak já lama to za sebe nevćhala udělat ségruXD

,,Nemůžu je najít!" ,,Na pokoji taky nejsou!" ,,Prohledaly sme už skoro všechno..." Takara se zadýchaně posadila na zem a založila si ruce. Konikele se posadila vede ní. ,,Kde myslíš že sou?" Zeptala se Konikele. ,,Kdybych to věděla už bych je našla!" Řekla popuzeně Takara protočila oči v sloup a pak se opět otočila ke Konikele. ,,Co myslíš že spíš dělají?" ,,Nejspíš nic ošklivého..."



Lifaena začala Melody rozepínat svetr. Melody se nebránila, naopak zvedla ruce, aby jí pomohla. Lif se usmála. Začala jí "makat na kozy" a přitom ji pořd líbala. Melody se to moc líbilo - Lifaena byla něžná a její dotyky byly tak jemné… Lifaena Mel objala a začala jí rozepínat podprsenku, a přitom ji líbala na krk. Když se jí to konečně povedlo a Mel už byla na hoře bez (XD), Lifaena začala sjíždět níž a níž až pod sukni… Melody začala sténat a to byla chyba. Takara ji slyšela… "Holky, pojďte ven!" Melody vyschlo v krku a Lif zbledla. "No táák! Vím, že tam jste!" Melody a Lif ani nepíply. "Tak fajn! Klidně si tam zůstaňte!" Takara se urazila a odešla. "Asi půjdeme." Řekla Lifaena a pohladila Mel po tváři. Mel se usmála. "OK, ale… jak se oblíknu?" "Problém…"

Shiory šla sama lesem. Cítila poryvy větru jak jí šlehají tváře a slyšela, jak listí šumí… Najednou ucítila něčí dotek, cítila, jak ji někdo jemně chytil za ruku. Otočila se a spatřila Mikoto. "Mikoto-chan?" Shiory se na ni podívala tázavým pohledem. "Neruším?" "Ne." Obě dívky se vydaly společně dál lesem. Ani jedna nepromluvila. Stačila jim pouze samotná přítomnost té druhé, ta mluvila za vše... Shiory si svůj život už bez Mikoto nedokázala ani představit. Tak jako jí pomoha dnes ráno pomáhala jí a stála při ní každý den, jen Shiory byla k Mikoto pořád studená a bezcitná, nebyla jí vděčná za to co pro ni dělá, nebo jí to jen nechtěla říct. Přemýšlela, jak moc toho pro ni Mikoto dělá a jak chladná je k ní ona sama. Přesto však věděla že c hloubi duše je k Mikoto připoutána víc než ke komukoliv jinému. Mikoto tu byla pořád a nikdy ji neopustila, stá la vždy při ní… Ale proč? Proč má tolik trpělivosti a proč je vždy při ní? Bylo slyšet jen šustění listí. "Sem ráda za to že tě mám Mikoto-chan." Řekla po chvíli do ticha Shiory. Mikoto se zastavila. "Shiory!" Chytla ji za ruku, přitáhla k sobě a políbila…



Takima seděla sama v pokoji a vzpomínala. Vzpomínala na onu osobu, která pro ni byla tak důležitá a výjimečná… na tu Osobu kterou navždy ztratila… Natsuki V ruce držela stuhu do vlasů a přemýšlela, na ten den kdy všechna naděje vyprchala. Byly tomu již 4 roky. Před čtyřmi roky jako by ze světa vyprchalo všechno světlo… Stuha zmáčená od slz proklouzla Takimě mezi prsty a spadla na zem.



"Proč jsi smutná Lolo-chan?" Zeptala se Akeshi své přítelkyně. "Já nejsem smutná." Odpověděla Lola, avšak už podle jejího hlasu bylo slyšet, že nemluví pravdu. "Nezapírej Lolo-chan a řekni mi co se děje!" "Co by se dělo, nic se neděje…" Lola seděla u stolu a psala úkoly, Akeshi ležela na posteli a s rukou pod hlavou Lolu pozorovala. "Vím, že se něco děje! Proč mi to nechceš říct?" Lola sklonila hlavu a přemýšlela, jestli má Akeshi říct pravdu… Vlastně ale sama nevěděla, co by jí měla říct. "Jen moje kočička onemocněla a jí oni mám strach. To je všechno."

Strawberry future - kapitola 5.

10. listopadu 2008 v 19:44 Strawberry Panic
V noci na chodbě
,,Lifaeno-san? Jsi to ty?" Zašeptala Melody do tmy a chytla se rukou Takimi. ,,Jó sem to já melody-chan!" Melody si oddychla ale Takimu nepustila. ,,Tak pojďte holky!" Zašeptala Takima. Melody natáhla volnou ruku k Lifaeně a ta se jí chytla. Lifaena na sobě měla pižamo: bílé tepláky a žuté tílko, melody měla modrou noční košily s kočičou a rukou kterou se držela Takimy sebou táhla kapitána Tlapku, Takima měla černou noční košily až na zem a jako vždy i ve tmě na chodbách Strawberry Dormitory vzbuzovala respekt. ,,Už je to jen kousek." Zašeptala znova Takima. ,,Když já se vždycky tak bojim!" Špitla ustrašeně Melody. ,,Už si někdy slyšela o sedmi záhadách Strawberry Dormitory?" Zetala se provokativně Lifaena. Melody tiše vykvikla a obě dívky ještě křečovitěji sevřela. ,,Takové věci vůbec neříkej Lifaeno-chan! Nebo jí tam zaživa nedotáhnem a bude po čaji! Už jsme tady. No konečně..." ,,To byl ale o- ale nic..." Neodpustila si poznámku Lifaena. Takima zaklepala ne dveře a ty se otevřely. ,,Vítejte na čajové párty!"

Ve školních lavicích
,,Slečno Sumire, mohla byste nám laskavě sdělit výsledek čtvrtého příkladu?" Shiory se vrátila zpěz do reálného světa a trhla sebou. Dívky páteho ročníku miatorské dívčí akademie právě měly hodinu matematiky. Byl podzim a školní pozemky byly plné spadaného listí. Shiory se dívala z okna a až do teď nedávala pozor. Jen se vylekaně podívala na profesorku. ,,Chcete snad říct slečno Sumire, že neznáte řešení?" Shiory hlasitě polkla. Náhle ze zadu uslyšela: ,,Dvanáct krát deset na mínus osmou - to je řešení." ,,Dvanáct krát deset ne mínus osmou, paní profesorko." ,,Správně slečno Sumire, máte štěstí." Shiory si oddechla. Najednou se ozval zvonek. ,,Díky Mikoto-chan!" Otočila se Shiory vděčně na svou spolužačku. ,,Není zač Shiory-chan." Usmála se Mikoto. Děvčata si začala skládat věci a Mikoto spolu s Shiory společně vyšly ze třídy. ,,Máme ještě hodinu dějepisu a pak končíme." Řekla Mikoto. ,,Vážně ti děkuju Mikoto-chan! Nevim co bych bez tebe dělala!" ,,Ještě ža mě máš Shiory-chan..." Mikoto vytáhla z tašky tabulku čokolády a natáhla ji k Shiory. ,,Dáš si oříškovou čokoládu Shiory-Chan?"

,,Promiňte paní profesorko, zapomněla jsem si učebnici chemie. Omlouvím se." ,,To se stane slečno Aoi, vemte si náhradní učebnici ze skříně." ,,Děkuji paní profesorko." Nagisa, studentka posledního ročníku miatorské dívčí akademi, se otočila a vydala se směrem ke skříni. ,,Nagiso-chan! Připravím ti ten devíti procentní roztok hydroxidu sodného, než si vezmeš učebnici!" Křikla Tamao na svou kamarádku. ,,Si poklad Tamao-chan!" Nagisa pčistoupila ke skříni a otevřela ji. Vzala si první učebnici která ležela na hromádce a otevřela ji. podívala se na jméno napsané v levém rohu první stránky. Hanazono Shizuma Na učebnici zkápla slza...

,,Hej! Akeshi-chan! Lolo-chan!" Akeshi a Lola se otočily do zadu na Mari která na ně šeptem pokřikovala. Studentky čtvrtého ročníku miatorské dívčí akademie seděly nad učebnicemi fyziky a počítaly profesorkou zadané příklady. ,,Máte už výsledek?" Akeshi jen zavrtěla hlavou. ,,Takima už to vypočítala, jestli chcete, můžeme vám pomoct!" ,,Že váháš Mari-chan!" ,,Takimo-san, kolik že to je?" Podívala se Mari na dívku která seděla vedle ní. ,,Zrychlení se rovná padesát šest celé osmdesát tři metrů krát sekunda na mínus druhou." ,,Je to padesát šest celých osmdesát tři Akeshi-chan!" ,,Díky holky! Ste zlatý!" Božínku co já bych si bez nich počla...

Odpoledne po škole
,,Takaro-chan! Našla sem tě!" Takara vzhlédla a uviděla Konikele jak rozhrnuje listy kytky, za kterou se právě schovávala. Takara a Konikele pobíhaly po chodbách Strawberry Dormitory a hrály si na schovávanou. ,,Ty mě vždycky najdeš Konikele-chan! To není fér!" ,,Teď pikáš ty Takaro-chan. A nepodváděj!"

Melody seděla u klavíru a hrála svou oblíbenou skladbu, když v tom najednou... ,,Ach né! Zase sem to zkazila!" Smutně svěsila hlavu. Vždycky to zkazím! Já se tu skladbu snad nikdy nenaučím... ,,Hraj to třetím prstem Melody-chan, né druhým, pak ti to půjde líp!" ,,Lifaena-san!" Melody vzhlédla k Lifaeně a radostně se usmála. ,,Znám tu skladbu. Takže... spolu?" melody šťastně přikývla a nespuštěla oči z Lifaeny. Byla tak krásná... Dívala se do jejích modrých očí které v ní budily pocit štěstí, jistoty, klidu, radost a repekt... Lifaena se posadila vedle ní a začly společně hrát. Lifaena v Melodyině přítomnosti cítila zvláštní pocit, jako s nikým jiným. Prázdnou místností se nesly tóny té nádherné písně... Lilium Když zazněl poslední tón Melody jen překvapeně vydechla ,,Já to nezkazila Lifaena-san! Měla jsi pravdu! Jsi úžasná!" Melody se štastně vrhla Lifaeně kolem krku. Lifaena ji také obejmula. Na jejich kaštanově hnědých vlasech se odrážely paprsky světla. Jakoby to obětí trvalo věčně. Jen kdyby... ,,Melody-chan! Lifaena-chan! Pojďte si s náma hrát na schovku!" To do místnosti vtrhly Takara a Konikele. ,,Né! Na schovku né!" Zaúpěly Melody a Lifaena a vylítly od klavíru a vrhly se úprkem ke dveřím. ,,Hej sestřenko! Počkejte na nás! To není fér!" Melody s Lifaenou vběhly do chodby, proběhly jí a zabočily do další. Jejich kroky se hlasitě rozléhaly po Strawberry Dormitory. Dívky kolem se po nich vijeveně ohlížely. Lifaena chytla Melody za ruku a zatáhla ji ke skřínkám kde nikdo nebyl. ,,Moje skříňka nemá zámek, já ho ztratila!" Zašptala Lifaena a vtáhla Melody do jedné ze skříňek. Obě dívky stály namášklé na proti sobě v neprostorné skříňce a Lifaena zavřela dvířka. Bylo ticho. Lifaena cítila zvláštní pocit. Melody si uvědomila že ji stále drží za ruku, ale nechtěla se jí pustit. Proč je sem tak ráda když je se mnou? Proč se na ni tak ráda jen dívám? Proč mě její dotyky vždycky tak vyvedou z míry? Ptaly se obě dívky sami sebe. ,,Co myslíš, setřásly jsme je?" Špitla Melody a pořád se nepouštěla Lifaeniny ruky. Nedostalo se jí odpovědi. Melody najednou ucítila Lifaeniny ústa na svých. Polila ji horkost (né že by jí Lif polila čajem...). Nebránila se jejím polibkům, jen ještě pevněji stiskla její ruku. Lifaena ji nepřestávala líbat a rukou ji začala hladit po jejích hebkých vlasech. Náhle i Lifaena pocítila Melodyiny horké dotyky a opětované polibky. Tahle chvíle se už jen tak nerozplynula...

Strawberry future - kapitola 4.

9. listopadu 2008 v 19:13 Strawberry Panic
,,Hiroshi Takima!" Napsala Melody kamarádčino jméno na papír který ležel před oběma dívkami. ,,A Hitoride Melody!" Dopsala pod své jméno Takima. Obě se na sebe usmály, Melody na něj dokreslila několik medvídků a pak vzala papír a odeběhla ho hodit do krabice s ostatními papíry. Takima zůstala sedět na židli u stolu, když v tom se u ní objevily další dvě děvčata. ,,Ahoj Takimo-san!" Pozdravila jedna z dívek Takimu. ,,Ahoj Mari-chan." Pozdravila Takima svou spolužačku a podívala se na ni svýma temnýma a hlubokýma očima. ,,Ahojky Takimo-san!" Pozdravila druhá z dívek. ,,Ahoj Mikoto-chan." Opětovala její pozdrav Takima a i na ni upřela svůj vážný a nevyzpytatelný pohled. Mari položila před sebe papír a spolu s Mikoto, na něj napsaly svá jména. V tom se tam najednou zas přihnala Melody. ,,Ahoj Mari-chan! Ahoj Mikoto-chan! Ahoj Ahoj!" ,,Ahoj Melody-chan!" Pozdravily současně Mari a Mikoto a usmály se na ni. ,,Už to máte?" Zeptala se Melody. ,,Jestli jo ráda vám to tam odnesu!" Mari vesele přikývla a podala jí papír a Melody zas vystřelila od stolu.

,,Jsi moc hodná Shiory-chan." Shiory se jen na Lolu usmála a řekla: ,,Hlavně že už nepláčeš… Jestli chceš, můžeme spolu jít na večeři." Dívky se spolu ubíraly temnou chodbou k jídelně. Byl už večer a krajina kolem Strawberry Residence byla už potemnělá. ,,Když já…" Zasekla se Lola, v tom však uviděla Akeshi jak spolu s Tamao vchází do jídelny. Na tvářích se jí opět zaleskly slzy. ,,Ano moc ráda!" Shiory rukou odejmula Lolu kolem ramen a spolu se vydaly na večeři.

V jídelně:
,,Hej sestřenko, můžu si sednout s tebou?" Zeptala se malá hnědovlasá dívenka s tácem v ruce. ,,Promiň zlato, ale už máme plno, snad příště!" Odpověděla oné holčičce Akeshi a sedla si ke stolu s Tamao, Nagisou a Hikari.

,,Pojď se mnou Lolo-chan!" Lola se vydala s tácem s večeří za Shiory. ,,Ahoj Mari-chan! Nazdar Mikoto-chan! Jak se máte? Tohle je Lola-chan!" Shiory i s Lolou se posadily ke stolu k Mari a Mikoto.

Melody seděla sama u stolu a šťourala se v jídle. Najednou se za ní ozvalo: ,,Smím si přisednout?" Melody se otočila a spatřila tu krásnou dívku co jí tak ochotně pomohla. ,,Ty vždycky Lifaeno-san!" Lifaena si přisedla k Melody a usmála se na ni. ,,Jsem ráda, že jsem tě potkala Lifaeno-san!" Melody se na Lifaenu také usmála a byla ráda, že je s ní. Nevěděla proč, ale byla ráda.

,,Hej Shiory-chan, můžu si sednout k tobě!" Holčička s tácem se rozeběhla ke stolu kde Shiory seděla. ,,Vždyť vidíš, že je tu plno ségra!" ,,Tak promiň ségra, snad jindy…" Dívka se otočila a smutně se zadívala do svého tácu. ,,Nesedla by sis se mnou?" Uslyšela náhle za sebou. Otočila a uviděla jinou stejně starou dívku. ,,Chodíme spolu do třídy vzpomínáš? Já jsem Takara. Hitoride Takara! A ty?" ,,Sumire Konikele!" ,,Ráda tě poznávám! Budeme kamarádky?" ,,Moc ráda! Taky tě ráda poznávám! Kam si sedneme?" ,,Něco najdem." Takara i Konikele byly na škole první rok a ani jedna si zatím nenašla kamarádky. Obě byly rády že teď už nejsou samy. Takara se rozhlédla po jídelně a v tom někoho uviděla. ,,Pojď se mnou!" Křikla na Konikele a obě se rozeběhly přes jídelnu ke stolu kde seděly dvě děvčata. ,,Melody-san! Jak se máš, sestřenko? Můžeme si přisednout?" ,,Takaro-chan! Jasně že jo zlato! Jak se máš? Ráda tě vidím!" ,,Tohle je Sumire Konikele!" ,,Ahoj ahoj! Já jsem Hitoride Melody a tohle je Namikaze Lifaena!" ,,Ahoj!" Takara i Konikele se posadily. Melody si náhle na něco vzpomněla. ,,Musím si ještě něco zařídit!" Vyhrkla z ničeho nic a rychlostí světla vystřelila od stolu. Doběhla až ke stolu kde seděla Nagisa, Hikari, Tamao a Akeshi. ,,Musím se tě na něco zeptat sestřičko!" Melody se naklonila k Akeshi a něco jí pošeptala. Akeshi se na ni jen vyděšeně podívala. ,,Samozřejmě že ANO! Co pak si tak blbá? Jak tě to vůbec mohlo napadnou? Jasně že mám! Nejvíc ze všeho!" Melody se usmála a už chtěla odejít, když v tom se zas otočila zpátky a políbila sestru na tvář a pak zase odběhla.

Venku na školních pozemcích:
Takima stála sama na břehu jezera a dívala se, jak se v něm třpytí hvězdy. Po tvářích jí ztékaly slzy…






Strawberry future - kapitola 3.

8. listopadu 2008 v 22:53 Strawberry Panic
Najednou někdo zaklepal na dveře. Melody se k nim hned vrhla a otevřela. ,,Nagisa-chan!" Melody se vrhla k Nagise a odejmula ji. ,,Ahoj Mel!" ,,Tohle je moje nová kamarádka: Namikaze Lifaena!" ,,Ahoj já jsem Aoi Nagisa." ,,Ahoj ahoj." ,,Ahoj Takimo-chan." Pozdravila Nagisa dívku u okna. ,,Zdravím tě Nagiso-chan." Odpověděla Takima. ,,Přišla jsem se vás zeptat jestli dneska příjdete na čajovou párty, můžeš přijít taky Lifaeno-chan!"
Najednou někdo zaklepal na dveře. Melody se k nim hned vrhla a otevřela. ,,Nagisa-chan!" Melody se vrhla k Nagise a odejmula ji. ,,Ahoj Mel!" ,,Tohle je moje nová kamarádka: Namikaze Lifaena!" ,,Ahoj já jsem Aoi Nagisa." ,,Ahoj ahoj." ,,Ahoj Takimo-chan." Pozdravila Nagisa dívku u okna. ,,Zdravím tě Nagiso-chan." Odpověděla Takima. ,,Přišla jsem se vás zeptat jestli dneska příjdete na čajovou párty, můžeš přijít taky Lifaeno-chan!"
,,Vážně? To bych mohla? A co to vlastně je za akci?" ,,Pořádáme jí já a Tamao-chan, je to prostě čajová párty, ale hlavně si nemysli že je u nás na pokoji…" Nagisa nasadila šibalský výraz a Melody se hned přidala: ,,A taky nikdy není v půl jedný v noci! To rozhodně ne…" Takima se otočila, usmála se a mrkla na Lifaenu. V tváři měla ten podivný tajemný výraz, který patřil jen a jen jí… Lifaena se usmála na Nagisu a řekla: ,,Ráda příjdu, ale určitě to nebude v půl jedný a ne na vašem pokoji, mám pravdu?" ,,Naprosto!" Odpověděla i Nagisa. To už se ale dívky neudržely a hlasitě se rozesmály… Ještě dlouho tam spolu stály a smály se. Melody měla radost a zase měla pocit, že už je všechno jak má být. Už zase se smála. Dívala se na smějící se slečnu Namikaze a v duchu jí děkovala. Myslela taky na svou milovanou sestru a na to že se jí zeptá jen co jí uvidí. I když její srdce znalo odpověď už dávno chtěla to slyšet. Ráda se smála. Smějící se dívky jakoby na všechny ostatní problémy najednou zapomněly. ,,Už… U-už budu… bu-budu muset… j-j-jít…" Vykoktala ze sebe Lifaena se slzami smíchu v očích. ,,Ráda sem tě poznala melody-chan! Ahoj Nagiso-chan! Ahoj Takimo-chan! Ahoj ahoj!" ,,Uvidíme se na párty!" ,,Ale určitě ne v jednu v noci!" Melody se dívala jak Lifaena dokud jí nepřerušila Nagisa. ,,Už bych taky měla jít Mel-chan, uvidíme se holky!" Za Nagisou se zavřeli dveře. ,,Musíme jít do jídelny Melody-chan." Ozvala se za Melody Takima. ,,Ale proč?" Otočila se na ni Melody s udiveným pohledem. ,,Vyberou nám nějakou dívku z prvního ročníku aby nám tu uklízela, my jsem taky uklízely, pamatuješ?" ,,Jak bych mohla zapomenout…" Melody se vybavily všechny ty vzpomínky na to co všechno se jí povedlo zmršit když jí bylo 12 a musela chodit uklízet starším dívkám… Na uklízení sem vážně lama! Ještě že už je to za mnou… Pomyslela si a jako pejsek se oklepala. Takima se jen usmála, věděla přesně na co Melody myslí. Melody byla moc ráda za to že ji má. Takima jí vždycky pomohla a byla tu s ní. Melody se na ni podívala a usmála se. Takima pochopila. ,,Tak pojď, měly bychom jít!" Řekla z ničeho nic Melody a táhla Takimu za ruku do jídelny.

Lola seděla sama na posteli v temném pokoji. Kde je? S kým je? Proč ne se mnou? Proč? Ptala se sama sebe.

Tamao chytla Akeshi za ruku a políbila ji. Akeshi se nevzpírala a její polibky opětovala. Tamao ji hladila po těle a Akeshi se jen oddávala jejím horoucím polibkům a něžným dotykům, Stály samy v pokoji a závěsy byly zatažené. Nagisa pomáhala Hikari ve skleníku. Tamao přestala Akeshi líbat a strčila do ní. Akeshi spadla na postel. Tamao ji chytla za ruce a znovu ji políbila. Akeshi cítila jak jejím tělem prostupuje horkost.

Lole ztekla po tváři slza. Proč? Proč ne já?

Akeshi cítila její ruce jek se dotýkají jejího těla a tiše zasténala. Tamao jí polibkem umlčela.

Proč?

Lehla si na ni a začala jí rozepínat šaty, mezitím jí druhou rukou zajela pod sukni. Akehsi zavřela oči a jen se nechávala unášet tím pocitem. Tamao jí začala líbat na krku a sjížděla stále níž. Rukou jí zajížděla stále víc pod sukni.

Proč?

Akeshi její dotyky cítila stále blíž tam kde jí to rozpalovalo nejvíc. Tamao jí rozhrnula šaty a líbala ji dál a dál bez ustání.

Proč? Lola se svalila v slzách na postel. V tom ucítila jak jí někdo hladí po vlsach a sklání se nad ní. ,,Neplakej!" Dívka se posadila k ní na postel. ,,Dveře byly otevřené a já slyšela jak někdo pláče, co pak se ti stalo?" ,,Jen… jen… sem smutná!" ,,Neříkej mi že by taková krásná dívka jako ty byla jen tak pro nic za nic smutná!" Lola se usmála ale na tvářích se jí pořád leskly slzy. ,,Nemusíš mi říkat, co se stalo. Jen už neplač! Ať je to co je to určitě se to zpraví, věř mi! Jak se jmenuješ?" ,,Nekoame Lola…" Vydala ze sebe mezi potlačovanými vzlyky světlovláska s kočičím přívěskem na krku a stejně kočičíma očima. ,,Já jsem Shory a už neplakej!"

Lola seděla sama na posteli v temném pokoji. Kde je? S kým je? Proč ne se mnou? Proč? Ptala se sama sebe.

Tamao chytla Akeshi za ruku a políbila ji. Akeshi se nevzpírala a její polibky opětovala. Tamao ji hladila po těle a Akeshi se jen oddávala jejím horoucím polibkům a něžným dotykům, Stály samy v pokoji a závěsy byly zatažené. Nagisa pomáhala Hikari ve skleníku. Tamao přestala Akeshi líbat a strčila do ní. Akeshi spadla na postel. Tamao ji chytla za ruce a znovu ji políbila. Akeshi cítila jak jejím tělem prostupuje horkost.

Lole ztekla po tváři slza. Proč? Proč ne já?


Akeshi cítila její ruce jek se dotýkají jejího těla a tiše zasténala. Tamao jí polibkem umlčela.

Proč?


Lehla si na ni a začala jí rozepínat šaty, mezitím jí druhou rukou zajela pod sukni. Akehsi zavřela oči a jen se nechávala unášet tím pocitem. Tamao jí začala líbat na krku a sjížděla stále níž. Rukou jí zajížděla stále víc pod sukni.

Proč?


Akeshi její dotyky cítila stále blíž tam kde jí to rozpalovalo nejvíc. Tamao jí rozhrnula šaty a líbala ji dál a dál bez ustání.

Proč? Lola se svalila v slzách na postel. V tom ucítila jak jí někdo hladí po vlsach a sklání se nad ní. ,,Neplakej!" Dívka se posadila k ní na postel. ,,Dveře byly otevřené a já slyšela jak někdo pláče, co pak se ti stalo?" ,,Jen… jen… sem smutná!" ,,Neříkej mi že by taková krásná dívka jako ty byla jen tak pro nic za nic smutná!" Lola se usmála ale na tvářích se jí pořád leskly slzy. ,,Nemusíš mi říkat, co se stalo. Jen už neplač! Ať je to co je to určitě se to zpraví, věř mi! Jak se jmenuješ?" ,,Nekoame Lola…" Vydala ze sebe mezi potlačovanými vzlyky světlovláska s kočičím přívěskem na krku a stejně kočičíma očima. ,,Já jsem Shiory a už neplakej!"

ČTĚTE! (Dodatky ke Strawberry future)

8. listopadu 2008 v 18:18 Strawberry Panic
Tkže mám na vás pár dotazů a proseb:
1. Líbí se vám moje povídka? (a zkuste lhát páč já profesionální lhářka - to sem vám asi nemusela řikat - to poznám)
2. Jak moc chcete aby to bylo úchylný? Chcete vůbec aby to bylo úchylný? Nezypomínejte že je to yuri! Já sem tzatim psala jen yaoi povídky (např. při hodině fyziky Jak Gaara zbylil Sasukeho - Akeshi ví...a hafo dalšíchXD) ale yaoi sme psaly jen jednu a ani sme jí nedopsaly (HinataXKurenai). Mám rozepisovat úchylný scénky? a mám je rozepisovat hodně? Zkuste si neodpovědět!
3. Vy co ste zbyli si musíte někoho vybrat: akeshi si může ještě někoho vybryt (nemusí to bejt lola), shiori, konikele, takima...
4. Mno a jestli se chcete přihlásit tak napište jméno, příjmení, školu, vzhled, věk a povahu.

Mno a to by bylo všechno a zkuste si to nepřečíst!!!

Arikatoo

My Roni-Yamy

8. listopadu 2008 v 16:18 Anime
Tak sem jednou jen tak hledala Naruto povídky a najednou z ničeho nic sem narazila na povídku která se jmenovala Once upon time a tak sem se začetla že sem nemohla přestat... Byla to jedna z nejlepších věcí co sem kdy četla a jestli někdy kecám jako že se přiznávám že kecám hodně tak teď NE! Každej dem sem byla natěšená až přiběhnu domů a přečtu si další povídku... jak pošuk. A pak... sem se seznámila s autorkou - Roni-Yamy! A tak sem jí řekla jak se mi to hrozně líbí a já nevim co všechno ale bylo toho hodně a ona se mě pořád ptala jestli sem v pořádku a kde se bere ta energie a nadšeníXD Sice sem jí neviděla ale prej je samotářka a příde mi hrozně tajemná a určitě je strašně krásná (i když ona řiká že ne ale já jí nevěřim)! A pak ke všemu souhlasila že mi napíše povídku JiraiyaXTsunade a to už sem se málem štěstím seškvařila a ona porád řiká že sem blázenXD Tady je odkaz na její stránku: http://roni-yamy.pismenkuje.cz/ A teď je taky v mí nový povídce Strawberry future jáko Hiroshi Takima! Moje spolubidlící...
Děkuj za všechno Roni!

Strawberry future - kapitola 2.

3. listopadu 2008 v 22:05 Strawberry Panic
,,Melody. Hitoride Melody." ,,Ublížila sis?" ,,Ne, snad ne…" ,,Pojď, vezmu tě na ošetřovnu." A tak Lifaena pomohla jedné opuštěné dívce, i
když ji nezanala a pomohla ji bez ohledu na to odkud byla a jak vypadala, bez předsudků se o ni postarala když nikoho neměla.

,,Akeshi-san, chci ti něco říct!" Dvě dívky stály pod stíny stromů a dívaly se na klidnou jezerní hladinu. Lola chytla Akeshi za ruku. ,,Si víc než kamarádka!" Akeshi se na ni dlouze podívala a pak se zas zahleděla na jezerní hladinu. ,,Já vím." Zašeptala. ,,Ale ty mě nemáš tak ráda jako já tebe Akeshi!" ,,Ale no tak Lolo-chan, si naivní!" ,,Já vím sem blondýnka…" ,,Ne, si moje blondýnka!"

,,Co budeš dělat až to skončí Nagoiso-chan?" Zeptala se Tamao. ,,Až skončí co?" Zadívala se udiveně Nagisa na svou kamarádku. ,,No přece.. Až skončí škola! Sme v posledním ročníku Naboso-chan!" ,,Ach ták.. tak to jo.." Tamao se na Nagisu podívala tím pohledem: tak ty už to nepij ani ředěný zlato… ,,Hodláš mi říct co budeš dělat po zbytek života nebo to sama nevýš? Haló! Naboso-chan!" ,,No jó no jó! Mno.. co bych dělala, půjdu na univerzitu, mám přece stipendium a pak… pak… pak budu nějak žít." ,,Jak nějak žít?" ,,Ale no tak, Tamao-chan! Nějak to dopadne…"

,,Už je ti líp Melody-chan?" ,,Ano, děkuji ti Lifaeno-san!" Melody seděla na postely na oštřovně a Lifaena ji hladila po vlasech. ,,Si moc hodná…" Šeptla Melody. Lifaena dělala jakože ji neslyší. ,,Pojď, odvedu tě do pokoje." Lifaena pomohla Melody vstát s postele, nic jí nebylo jen jí bolela noha ale pořád se tvářila smutně. ,,Proč si tak smutná? Pár krát sem tě tu viděla s ňákou starší dívkou a pořád si se jen smála!" ,,To byla moje setřička! Když… když… já nevím jestli mě má ráda…" Když to Melody dořekla, rozplakala se. ,,Ale proč si to myslíš?" ,,Nevšímá si mě ,neobjímá mě, neříká to…"Tak se jí zeptej!"

,,Ahoj Takimo-san!" Pozdravila Melody svou spolubydlící, krásnou tmavovlasou dívku stojící u okna. ,,Podívej, mám novou kamarádku!" Řekla Melody a vtáhla Lifaenu za ruku za sebou do pokoje. ,,Jmenuje se Namikaze Lifaena, Lifaeno, tohle je moje spolubydlící a kamarádka Hiroshi Takima!" ,,Ahoj Takimo-chan." Pozdravila Lifaena. ,,Ahoj." Pozdravila ji Takima a tajemně se usmála, pak se zas odvrátila k oknu. ,,Musím ti ještě někoho představit Lifaeno-san." Řekla melody a táhlhla zas Lifaenu ke své posteli. ,,Tohle je kapitán Tlapka!" Ukázala na medvídka sedícího na polštáři. ,,Ráda vás poznávám Kapitáne Tlapko-sama." Řekla trochu udiveně Lifaena. ,,Tohle je Namikaze Lifaena kapitáne-sama!" Pak se melody otočila k Lifaeně. ,,Taky tě rád poznává Lifaeno-san."