Strawberry future - kapitola 8.

23. listopadu 2008 v 22:09 |  Strawberry Panic
,,Mikoto-chan, musím ti něco říct." Mikoto se otočila na Shiory s tázavým pohledem. Najednou však zazvonilo a všechny dívky se posadily do lavic a vyndaly si sešity a učebnice literatury. Musím jí to říct. Nesmím to dále odkládat. Shiory otevřela svou učebnici a ohlédla se na Mikoto. Musí to vědět. Hned po hodině jí to řeknu. Dveře se otevřely a do třídy vstoupila profesorka. Třída se postavila. ,,Dobré ráno třído." ,,Dobré ráno paní profesorko." ,,Posaďte se. Než začneme s výukou, ráda bych vám připoměla, že dnes večer je na školních pozemcích oslava u příležitosti 170. výročí založení Strawberry Dorm. A nyní si otevřete učebnice na straně 548. Slečno Tamekaze, mohla by ste přečíst první odstavec?" Mikoto začala předčítat, co čte však nevnímala. Nejspíš mi chce říct že... že... že ona mou lásku neopětuje! Jak jsem si jen mohla myslet že by mě mohla mít ráda? Nikdy nic nenaznačila... ani slovy, ani činy, ani jediným pohledem. Ona mě nemiluje! Chce mi jen říct... NE!

,,Hej Konikele-chan! Nezapomeň že dnes musíme jít uklízet starším studentkám St. Miatoru!" Takara se nakláněla ke Konikele a šeptala tak aby ji profesorka neslyšela. ,,Ale proooč?" Začala Konikele remcat. ,,Mě se nechce..." ,,To je tradice! Tak buď tak laskavá a nech si ty hemzy! Já taky nejsem zrovna uklízecí typ, ale tradice jsou tradice a tradice se musí dodržovat! Akademie St. Miatoru si zakládá na tradicích!" ,,No joo no jooo..." ,,Doufám že výš, ke komu máš jít? Nestratila si doufám ten papírek?" ,,Neboj!" Konikele se chvilku štrachala v tašce a pak vytáhla zmačkaný kus papíru. ,,Tamekaze Mikoto a... Tsubaki Mari."

Ozval se zvonek a děvčata vyšly ze třídy a dveře se zavřely. V učebně zůstaly jen Shiory a Mikoto. Nastalo hrobové ticho. Mikoto se sevřely všechny vnitřnosti. ,,Shiory-chan, já vím co my chceš říct, já... já..." Dál už nemohla pokračovat. Shiory přistoupila blíže k Mikoto. ,,Mikoto-chan, chtěla jsem ti jen říct..." A najednou jakoby se všechny barvy rozjasnily a slunce se opět rozzářilo: Shiory Mikoto políbila! Mikoto se jen zatajil dech. Tohle nečekala. Opravdu Shiory chtěla už od začátku udělat tohle? To Mikoto nevěděla amožná to ani Shiory sama nevěděla. A snad se to ani nikdy nedozvíme. Náhle se Shiory od Mikoto zas odtáhla. ,,...jestli by jsi nešla na tu slavnost večer se mnou?"

Lifaena stála u okna a dívala se na děvče s krásnými vlasy svázanými růžovou mašlí, jak vesele pobíhá po školních pozemcích. ,,Melody..." Zašeptala. Vrátily se jí opět vzpomínky jak onu dívku líbala, jak se ji dotýkala a hladila po jejích jemných vlasevh, jež teď venku cuchal vítr, jak se ji dotýkala. Lifaeně se z oněch vzpomínek divoce rozbušilo srdce.

Klop klop. Mari otevřela dveře. ,,Dobrý den. Jsem Sumire Konikele a přišla jsem vám uklízet pokoj!" Vypadlo z děvčátka se zástěrkou a koštětem v ruce. ,,Ahoj! Já jsem Tsubaki Mari. Ráda tě poznávám." Konikele strnula pohledem na oné dívce a nedokázala od ní odvrátit oči. Ta je krásná! ,,Půjdeš tedy dál?" ,,Ha - hai!" Konikele, která jako by se probrala s tranzu sebou náhle trhla a vstoupila do pokoje. Věděla že by se měla dát do úklidu ale její myšlenky se upínal jen k té dívce co teď stála vedle ní. ,,Chceš s něčím pomoct?" Zeptala se jí ochotně Mari. ,,Ne, děkuji Tsubaki-senpai." ,,Stačí Mari." ,,Hai!" Konikele začala zametat pokoj a přitom pořád přemýšlela o té překrásné tmavovlásce. Jak se ale nemohla vůbec soustředit, náhle zakopla o učebnic která ležela na zemi a spadla na zem. Pocítila strašnou bolest, když sebou praštila o tvrdou zem. Proč jsem tak nešikovná? Božínku co si teď o mě Mari-senpai pomyslí?Zůstala ležet na zemi a uvažovala jestli si něco nezlomila. Otevřela oči a uviděla Mari jak s nad ní sklání. Všechna bolest jakoby náhle utichla. ,,Nestalo se ti něco?" Mari se dívala do krásných hnědých očí oné dívenky a nakláněla se k ní víc a víc. ,,Jsem v pořádku..." Zašeptala ohromeně Konikele. Mari byla jen pár centimetrů od ní. Konikele jakoby bušilo srdce na poplach. Je tak překrásná! Mari pohladila Konikele po tváři a ta měla pocit jakoby se jí snad tep stokrát zrychlil, takový pocit nikdy nezažila a přála si aby ta chvíle trvala věčně. Když v tom najednou se otevřely dveře. Mari se prudce zvedla od Konikele. ,,Mikoto-chan?" ,,Ahoj Mari-chan!" Pozdravila vesele Mikoto, která měla až nebezpečně dobrou náladu. ,,Tohle je Sumire Konikele, přišla aby nám uklízela pokoj." Řekla Mari a natáhla ke Konikele ruku aby jí pohla opět vstát. ,,Sumire?" Podivila se Mikoto. ,,Hai!" ,,Stejně jako Shiory..." ,,To je moje sestra!" Vypískla Nadšeně Kon. ,,Vážně?" Mikoto se jaksi podivně usmála a zkoumavě si Konikele prohlížela. ,,To mi připomíná že už bych měla zase jít..." Mikoto popadla jednu z knih, jenž ležela na posteli a zase se obrátila ke dveřím a vyběhla z pokoje. Mari se ještě chvilku dívala na dveře a uvažovala, co to vlastně mělo být. ,,Už... už bych taky měla jít." Vykoktala nejistě Konikele a taky se obrátila ke dveřím, přesto že si přála zůstat tu s Mari. Když už byla ve dveřích ozvalo se za ní: ,,Konikele-chan, neshtěla by si jít se mnou na tu slavnost?" Konikele náhle byla celá radostí byz sebe. ,,Hai!"

Melody stále vesele pobíhala po školních pozemcích, jelikož právě byla zasažena onou nemocí, již její sestra tak trefně říkávala "běhavka". Kdyby ji snad někdo viděla jak pobíhá bezdůvodně sem a tam a neznal ji, snad by si myslel, že je šílená a dost dobře by si to nejspíš myslel i kdyby ji znal... Melody se chtěla opět otočit a běžet zpátky, když v tom náhle se zarazila. ,,Lifaena-san?" Melody se náhle rozproudila krev v žilách a pocelém těle se jí začal rozlévat ten zvláštní pocit jenž sama neuměla pojmenovat. ,,Melody-chan, půjdeš se mnou na slavnost 170. výročí Strawberry Dorm?" Melody se štěstím rozzářily oči. Jakoby pochybnosti včerejší noci byly znenadání pryč. ,,Ráda!" Lifaena se usmála. ,,Budu na tebe čekat." Řekla, otočila se a vydala se směrem zpátky. Melody tam stála a dívala se jak odchází. Měla pocit, že se jí rozkočí srdce. Zničeho nic se však otočila a rozeběhla se a pak se znovu otočila a zase a zase běhala sem a tam, celá šťastná pobíhla po školních pozemcích a vypadalo to, že se snad nikdy neunaví...

,,Akeshi-chan, půjdeme na tu slavnost spolu?" Lola se s nadějí v očích dívala na Akeshi a doufala že snad tentokrát... ,,Promiň Lolo-chan, ale já už jdu s Tamao." ,,Aha..." Vypravila ze sebe zklamaně Lola. ,,Nevadí to to?" ,,Né vůbec, to... to je v pořádku."

Takima stála na útesu, daleko od školy a dívala se jak vlny naráží do kamene. Vzpomínal na onen den a přála si být co nejdál od toho to místa. Vítr šuměl kolem a ta i jediné slovo zazněné do ticha se rozplynulo... Gomen

Melody kterou již kupodivu přešlo běhání tam a zase zpátky se teď procházela po škole. V ruce držela kapitána Tlapku a ptala se ho, jestli zná Medvídka Pů dobře a jestli ho má pozvat na nedělní čaj. ,,Vážně? To jsem nevěděla. A máte ho hodně v oblibě kapitáne? Páni... to jsem vážně netušila! A má vůbec rád čaj?" Snad by snad stačila i domluvit let kosmickou lodí s Medvídkem Pů jako velícím důstojníkem a čajovou párty ve vedlejší galaxii, kdyby náhle nezaslechla hlasy z místnosti, kolem které procházela a nezastavila se. ,,Slyšíte to také kapitáne?" Melody se podívala směrem k místnosti, z níž ony hlasy vycházely a spatřila že dveře jsou pootevřené. ,,To je přece... Lifaena!" Zašeptala a potichoučku se k těm dveřím rozeběhla. Opatrně nahlédla dovnitř a náhle jakoby ztuhla. Spatřila Lifaenu a Tsubomi - její spolužačku - jak stojí na proti sobě a... ,,Nikoho nemiluji víc než tebe!" ,,Ty jsi moje jediná láska!" Melody ztuhla. Nemohla tomu uvěřit. Lifaeno! A já myslela že mě máš ráda... Proč? Lifaeno! Lifaeno... Z očí ji vytryskly slzy. Nemohla už tam dál zůstat, rozeběhla se a utíkala chodbou dál a dál. Když doběhla ke svému pokoji, rozrazila dveře a vrhla se s pláčem na postel. Hlavu zabořila do polštáře a byly slyšet jen hlasité a srdceryvné vzlyky. Kapitán Tlapka zůstal ležet na zemi. Melody se dál a dál zalykala pláčem a nemohla přestat. Nemohla pochopit, co se to vlastně stalo, ani proč to tak strašně moc bolí... Náhle však ucítila něčí ruku, jak ji hladí po vlasech. Zvedla hlavu a uviděla svou malou sestřenku. ,,Takaro? Co tady děláš?" ,,Co bych tu dělala, uklízím tvůj bordel!" Teprve teď si Melody všimla, že má kolem pasu uvázanou zástěrku. ,,Co pak se ti stalo Mel?" Takara se na ni soucitně dívala svýma velikánskýma tmavýma očima a dál ji jemně hladila po vlasech. Melody se nezmohla na jediné slovo a znovu se rozbrečela. ,,Chci být sama!" Dostala ze sebe po chvíly. Takara věděla že nic nenadělá. Políbila ji na tvář, vzala ze země kapitána Tlapku, položila ho vedle ní a nechala Melody s jejím trápením osamotě.

Mezitím v oné místnosti
,,Tsubomi-chan! Má to být Ty jsi moje jediná A OPRAVDOVÁ láska! a ne jen Ty jsi moje jediná láska! Ty se to snad nikdy nenaučíš!" Kizume vypadala že by po Tsubomi nejraději něco hodila. ,,Ty jedna líná lemro! Kvůli tobě to nikdy nezahrajem!" Přidala se Chiyo a založila si ruce. Lifaena se mezitím ohlédla ke dveřím, jakoby snad něco slyšela... Kizuna mezitím vesele mlátila hlavou do tabule a snažila se uklidnit, aby Tsubomi neuškrtila. Kagome která seděla na lavici a celé to pozorovla se podívala na svého medvídka (mimochodem dalšího velkého přítele kapitána Tlapky) a zeptala se ho: ,,Co si o tom myslíš Percivale?" Chvíly se na něj dívala a pak zařvala na celou místnost: ,,Percival si myslí že Tsubomi je zabedněná lama a nikdy se tu roli nenaučí jaká je to škrkna!"

Takima se procházela sama lesem a nad hlavou se jí pomalu začaly rosvěcet hvězdy. Všude bylo ticho a byly slyšet jen její kroky. Vzpomínala na časy, kdy touto cestou nechodívala sama. Gomen, gomen, gomen!

Melody vzpomínala na všechny její něžné polibky a horké dotyky, viděla před sebou jak k ní natahuje ruku aby jí pomohla, nemohla z hlavy dostat tu melodii z onohe dne kdy spolu seděly u klavíru společně hrály... Myslela jsem že... že... že... Hlavu opět zabořila do polštáře a otřásala se potlačovanými vzlyky.

Jak mile Takara vešla do pokoje, hodila koště do prostřed místnosti a svalila se na postel. Chjooo... Už se nemůžu dočkat až budu starší a někdo mi bude taky uklízet můj binec! Tak tam tak chvíli ležela a zevlovala (kdo neví co je zevl je lama), dokud se jako velká voda nevřítila do místnosti Konikele. ,,Ňáká splašená ne?" ,,Co děláš Takaro-chan?" ,,Nic ale zabere to celej den..." ,,Představ si to Takaro-chan, mám úžasnou novinku! Musím ti to říct! Mari-senpai chce abych s ní šla na tu slavnost! Já sem tak šťastná Takaro-chan! Když ona je tak krásná a milá a úžasná! Sem štěstím bez sebe! Už ale musím zas jít!" Dveře se zabouchly a Takara na ně zůstala jen zírat. Chvilku jí trvalo než jí došlo co se v těch třiceti vteřinách vlastně stalo, pak si sedla na postel a založila si ruce. ,,Mě to ale přece vůbec nevadí! Proč by mi to mělo vadit, že tam musim jít sama? Vůbec mi to nevadí... Ale vůbec! Proč taky? Že se tam budu úplně sama nudit? Nikdy! Vždyť já sem úplně v pohodě. Na mě neberte ohledy..."
Lola šla sama po chodbě a tiše vzlykala. ,,Tamao, Tamao, Tamao! Nikdy já!" Byl už večer a všichni se již chystali na slavnost. Lola si to dál smutně vykračovala po chodbě dokud za sebou neuslyšela kroky a nezastavila se. ,,Héj Lolo-chan! Vypadáš to ale zas jednou hrozně nadšeně... Jak tě tak pozoruju, můžeš se přidat do klubu!" ,,Melody-chan? Takaro-chan?" ,,Jsi sama?" ,,Ne, mám stádo neviditelných koček... Jo sem." ,,Jestli chceš, můžeš jít s náma!" Lola se uslzenýma očima podívala na Melody a Takaru která s jí držela za ruku. ,,Nejsi jediná kdo má trápení... Půjdeme na tu slavnost společně! Oslava u příležitosti 170. výročí založení Strawberry Dorm - to bude pařba!" Melody na táhla volnou ruku k Lole, ta se neudržela a přes všechny ty vzlyky se rozesmála a chytla se nabízené ruky.

Lifaena stála a vyhlížela Melody. Kde je? Co když nepříjde? Proč tu ještě není? Pak ji uviděla. ,,Melody-chan?" Viděla ji jak se drží za ruku se dvěma jinými dívkami a směje se. Proč nejde za mnou? Vždyť jsme se domluvily! Co když mě neviděla? ,,MELODY-CHAN!" Melody se ohlédla směrem k Lifaeně a uviděla ji. Lifaena se šťastně usmála a chtěla ji vykročit na proti, když v tom... Melody se oči podivně zaleskly a na tváři se ji ojevil zvláštní výraz. Pohodila dlouhými vlasy a odvrátila se od Lifaeny. Proč? Proč nejde za mnou? Co se stalo? Viděla Shiory jak šťastně objímá Mikoto, Tamao jak za sebou se smíchem tahá Akeshi, Konikele jak radostně přistupuje k Mari a jak k ní obnivně vzhlíží, Shiory jak šťastně objímá Mikoto... Ona mě nemá ráda! Lifaeně se na tvářích zaleskly slzy. V tom okamžiku pocítila však na tvářích i něco jíného, něco studeného... Sníh! Vločky se snášely k zemi a dopadaly na vlasy dívek ze Strawberry Dorm. I obloha plakala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Shiory * Tvoje SB  :-* * Shiory * Tvoje SB :-* * | Web | 24. listopadu 2008 v 18:12 | Reagovat

Melody*chan to je úžasný já se sakra um *utírá slzy a brečí jak slon* píšeš úžasně a mně to zkrátka dojalo........

2 Alergie XP(ty víš kdo) Alergie XP(ty víš kdo) | 25. listopadu 2008 v 7:44 | Reagovat

Cooooool!!!! I love you!!!

3 hatake konikele hatake konikele | Web | 25. listopadu 2008 v 16:09 | Reagovat

kawai!!!jooo kdybych tě neznala asi bych si řekla:"tady je někdo magor ale já to nejsem"...jak vždycky po vítvarce na tom hřišti XDXDXDXDXD

4 Mari ♪ Mari ♪ | Web | 26. listopadu 2008 v 12:20 | Reagovat

juuuu kawaii xD ummm žeby trojka Mel+Lola+Takara? *výtlem* ale jo ve třech se to táhne líp xD

5 Lifaena Lifaena | 27. listopadu 2008 v 22:04 | Reagovat

Ten děj se nám vyvíjí xD Jsem ráda že nejsem taková sviňě xD :p

6 stredni Jeraia stredni Jeraia | 21. prosince 2008 v 0:13 | Reagovat

pekny ale ja bych videl trochu cerneji

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama