Duben 2009

Strawberry future - kapitola 11.

30. dubna 2009 v 10:25 Strawberry Panic
,,Jak vypadám?" Zeptala se nejistě Mari stojící před zrcadlem. ,,Vypadáš nádherně!" Řekla zasněně Mikoto. Oknem do místnosti svítily paprsky světla a odrážely se na překrásných sklem vysázených šatech padající až na zem. Mari se na sebe dívala a i jí samé se tajil dech. ,,Už zbývá jen poslední věc." Řekla Mikoto a rozvázala sthu jenž svazovala Mariiny tmavé vlasy, vzala korunku ležící na stolku a dala ji slavnostně Mari do vlasů. ,,Teď jsi opravdová sněhová královna!"

Světla pohasla a opona se začala pomalu roztahovat. Všechny dívky seděly na svých místech a ani nedýchaly. Světla na jevišti se náhle rozsvítila a všechny dívky začaly nadšeně tleskat. Na pódiu se objevila Kon a hned za ní Takara. ,,Kayi! Kayi! Pojď si se mnou hrát!"

...

V malé vsi žili byli chlapeček a holčička. Holčička měla růžové tvářičky a říkali jí Gerda, byla z velmi bohaté rodiny. Když se naproti nastěhovali lidé a měli chlapečka a ten měl kudrnaté vlásky, říkali mu Kay. Rodiče mu zemřeli a Kay vyrůstal sám s Gerdou. Gerdě také umřela maminka - zahubila ji Sněhová Královna. Gerda s Kayem vyrůstali a četli si knížky o zvířátkách a o kytičkách. Gerda měla jen tatínka a služku Rositu. Jednou Gerdu Kay pobídl: "Gerdičko, pojď si se mnou zabruslit na led. Je zima a tu já mám rád." A tak šli. Gerda neuměla bruslit, a tak se to naučila. Kay s Gerdou se měli rádi, ale jen do okamžiku, co cosi spadlo Kayovi do oka. Nejdřív ho to píchlo, pak ho to nebolelo. A pak začal být na Gerdu zlý. Gerdička se rozplakala, ale Kaye měla ráda a tak ho k sobě pozvala a chtěla, aby si s ní prohlížel obrázkové knížky. Jenže Kay ji odbyl: "Vždyť to je pro mimina, ha ha ha." To už Gerda nesnesla a Kay odešel. Byla noc a začal padat sníh. "Sněhová královna," volali dospělí lidé. Pro koho si asi jde. A všichni se rozutíkali. Kayovi totiž při bruslení spadl do oka malinkatý střípek, střípek se zrcadla, které Sněhová královná vála po nebi. Střípky se rozsypaly na všechny strany a jak Kayovi spadl jeden do oka, jako by se mu zároveň zabodl do srdce. Sněhová královna poslala po větru sáňky. Kay, když je uviděl, hnal se za nimi co nejdál. Gerda ho uslyšela a uviděla ho v dálce a volala: "Kayi, Kayi!". A Kay se hnal jen za těmi sáňkami. Až přijela Sněhová Královna na Velkých saních, vzala ho sebou a Gerda měla slzy v očích. Určitě ho ráno bude hledat.

...